Odmítání klientů

Dlouhou dobu jsem žil v představě, že klienti se za žádných okolností neodmítají. Neprospívá to dobrému jménu a je to přece neslušné.

Po 10 letech praktických zkušeností jsem změnil názor. Klienty, byť spíše výjimečně, odmítám.

Důvod mého odmítnutí spadá do jedné (nebo více) z následujících 4 kategorií:

  1. To nedělám
  2. Vymezuji mantinely
  3. Fakt nestíhám!
  4. Jsem člověk (a občas si prostě neporozumíme)

Pojďme se na ně podívat podrobněji.

1. To nedělám

Ráno vstanete, otevřete e-mail a v něm zpráva s předmětem „Poptávka“. Super! Klikáte. Čtete a po prvním řádku je vám jasné, že z toho nic nebude.

Proč?

  • Jste ilustrátor a přijde vám poptávka na programování WordPress webu.
  • Jste architekt a lidé po vás chtějí vymalovat byt.
  • Jste právník a dostanete poptávku na překlad z češtiny do ugrofinštiny.

Přijde vám poptávka, která je mimo váš obor. Je naprosto v pořádku ji odmítnout.

Pokud vám chodí nerelevantní poptávky ve větší míře, pravděpodobně se špatně propagujete. Upravte si web, přepište profily na sociálních sítích, projeďte všechny vaše marketingové kanály, aby hlásaly do světa přesně to, co děláte.

A vezměte v potaz, že zaregistrování změny může u klientů chvíli trvat.

Já jsem před 4 lety kódoval WordPress weby a postupně jsem kódování úplně opustil. I přesto, že se dnes věnuji pouze návrhům webů (UX), mi občas přijde poptávka na úpravu nějakého webu na WordPressu. V takovém případě přesměrovávám poptávku na jiné profesionály. Udělejte bez skrupulí to samé.

2. Vymezuji mantinely

Vnímám se jako služebník pro podnikatele, kteří chtějí maximalizovat své zisky, ale zároveň také chtějí přispět ke kultivaci a rozvoji společnosti.

Upřednostňuji tedy služby a produkty, které v dlouhodobém horizontu lidem pomáhají, a ne škodí.

Proto jsou pro mě tabu následující obory:

  • tabákové výrobky,
  • tvrdý alkohol,
  • nebankovní půjčky,
  • sázky,
  • jakýkoli přístup ve stylu „chci vydělat hrozně velký prachy a je mi putna, jaký to bude mít následky“.

Nepracuji pro ně (ani kdybyste mi nabídli tisíce tisíců dolarů), protože u mě překračují etickou hranici a nevěřím, že přínosy jejich služeb či produktů pro člověka převáží nad následky.

Doporučuji se zamyslet nad vaším osobním seznamem oborů, které nebudete podporovat.

3. Fakt nestíhám!

Někdy mám práce nad hlavu. Pracuji o víkendech a dlouho do večera. A jako na potvoru v téhle době chodí další a další zajímavé poptávky.

Když jsem kapacitně plný a napíše mi nový klient, zjišťuji, jak moc na práci spěchá. Dle toho navrhuji řešení:

  • Pokud může počkat: Navrhnu konkrétní termín, odkdy se jeho zakázce mohu věnovat a vyhradím si na ni čas.
  • Pokud zakázka hoří: Odmítnu a doporučím jiné profesionály či firmy z oboru, na které se může obrátit.

Pokud jste zasekaní na delší dobu a opakovaně, je to podnět k zamyšlení, jestli nezdražit, nedelegovat práci na další lidi nebo se nestát firmou.

4. Jsem člověk (a občas si prostě neporozumíme)

Jako zkušený copywriter se k tomu nejpodstatnějšímu dostávám na konci článku, kdy již 87 % čtenářů odešlo na Super.cz, protože komu se dnes chce číst článek delší než 3 odstavce, že?

Konec zlehčování. Tento poslední bod seznamu je pro mě těžkým tématem, jelikož není zdaleka tak jednoznačný jako předchozí tři.

O co jde?

Odmítám klienty, se kterými si osobně nerozumím.

Teď k vysvětlení.

Potkám se s potenciálním klientem na úvodní schůzce. Má parádní byznys, lidé jeho produkty milují a on po mně chce vytunit UX jeho webu.

Terno.

Přesto mi po 10 minutách schůzky moje intuice říká jedno jediné: „Tohle nepůjde!“

S klientem si lidsky absolutně nesednu. Nemám pro to žádné racionální vysvětlení ani argumenty, ale vím, že pokud bychom spolu začali spolupracovat, skončilo by to šeredně špatně.

A co teď dělat, ptáte se?

Zkusil jsem různé nepřímé cesty:

  • Nadsadil jsem cenu – a klient ji nadšeně přijal.
  • Řekl jsem, že mám plno – a klient na mě 5 měsíců počkal.
  • Nereagoval jsem – a klient mě urgoval a já se cítil jako nezodpovědný vůl.
  • Přesvědčoval jsem klienta, že na práci nemám – a klient mě ujišťoval, že to určitě půjde.

Nešlo to. Když jsem podobnou práci přijal a řekl si, že moje intuice se prostě mýlí, spolupráce skončila prachbídně. Začalo to mezi námi drhnout, výsledky nepřicházely, práce se stala katarzí a nakonec jsme se rozešli.

Po těchto zkušenostech se snažím podobných situací vyvarovat. Aktuálně to řeším zcela upřímně, bez žádných vytáček. Napíši po schůzce e-mail nebo zavolám a vytasím se s pravdou zhruba v tomto stylu:

„Dobrý den, děkuji za naši včerejší schůzku. Líbí se mi Váš byznys, nicméně mám pocit, že si na osobní rovině nerozumíme. Abych mohl odvádět skvělé výsledky, tak je pro mě podstatné si s druhou stranou osobně porozumět, což v našem případě bohužel nenastalo. Proto si myslím, že bude vhodnější, pokud se obrátíte se spoluprací na někoho jiného. Děkuji za pochopení a přeji Vám hodně úspěchů.“

Odmítání klientů pro mě není něco, co bych si užíval. Klient za mnou přijde s důvěrou a já jej pošlu pryč.

Je to nešťastné.

Nicméně je pro mě podstatnější odvádět co nejlepší práci.

A to s klienty, s nimiž si nerozumím, nedovedu.