Smrt freelancera

„Je to nevyléčitelné.“

Tři slova, která se mi neustále honí hlavou.

Umírám.

Ležím už čtvrtým měsícem na lůžku v nemocnici a je téměř jisté, že toto bude můj poslední příspěvek na blog. Tělo se mi křiví v bolestech. Nedokážu pracovat ani se pořádně soustřeďit. Předem se omlouvám za chyby.

Síla mi ubývá a žádný z doktorů přesně neví proč. Diagnóza: Vzácné bakteriální onemocnění ledvin.

Absolvoval jsem desítky vyšetření, kontrol a konzultací se zahraničními specialisty. Nic z toho nepomáhá a pravděpodobně už ani nepomůže. A tak se s vámi chci krátce rozloučit.

Děkuji vám za čtení mého blogu, sdílení článků a podporu. Přeji vám hodně úspěchů ve vašem byznysu i osobním životě.

Sbohem.

Děsivý úvod, co?

Nebojte se. Neumírám.

Jsem zdravý, mám plno zakázek a skvělé klienty.

Tento hororový začátek má však svůj podstatný důvod. Pro pochopení dnešního článku si totiž musíte vy sami představit, že jste mrtví.

Přejede vás auto. Dostanete mrtvičku. Manželka vám přijde na milenku a ve spánku vás kuchne nožem. Vyberte si svou smrt dle libosti.

Umřeli jste.

A nyní si položte otázku: Ovlivní moje smrt byznys mých klientů?

Vaše smrt není o vás

Před několika lety jsem byl na schůzce s klientem z Kanady a bavili jsme se o tvorbě nového webu. Vše šlo hladce. Vypadalo to na pěknou zakázku. Plácli jsme si. Při odchodu se mi jakoby mimoděk podíval zpříma do očí a klidným hlasem řekl:

„A co se stane s mým webem, když vy umřete?“

Nastalo ticho.

Pět vteřin. Deset vteřin. Půl minuty.

Koukal jsem, jestli v ruce nedrží nůž.

„On mě chce zabít?!“ napadlo mě.

Nebylo tomu tak. Klientova otázka byla čistě pragmatická nesoucí s sebou oprávněné obavy.

Freelanceři byli ve středověku nájemní bojovníci. Padali na bitevních polích. A bylo podstatné, aby jejich pozici mohl převzít ihned další freelancer a bojovat dále.

Dnes je to podobné, pouze se bitva přenesla do pracovního prostředí. Klientův byznys se musí držet v chodu kupředu. S vámi, či bez vás.

Jak tomu jako freelanceři můžeme pomoct?

1. Mějte parťáka

Ve dvou, třech nebo i deseti se rázem vyřeší jedna z hlavních obtíží freelancingu – nezastupitelnost. Nemusíte rovnou umřít. Kolegové jsou neocenitelní, i když budete na dovolené nebo nemocní.

Prací v týmu vysíláte klientovi jasnou zprávu:

„Pokud se mi něco stane, máte alternativu, na koho se můžete obrátit a kdo vám pomůže.“

Dodá vám to více důvěryhodnosti.

2. Používejte věci, které po vás může převzít někdo druhý

U tvorby webů je stále rozvinutý jeden velký nešvar.

Mnoho one man show webařů si naprogramuje svůj vlastní redakční systém a staví na něm weby pro své klienty. Uspokojí tím své kutilské potřeby a touhu tvořit něco svého.

Pro klienta ale nastane peklo, pokud se s webařem něco stane a zároveň bude chtít svůj web dále rozvíjet.

Žádný jiný webdesignér se v systému původního webaře nevyzná. Nikdo nebude chtít web převzít do své správy.

A nakonec klientovi nezbude jiná možnost než celý web pracně předělat. Znovu. S novým dodavatelem a novým rozpočtem.

Au.

Než začnete používat nějaké nástroje a metody, zamyslete se, jestli a jak jsou přenositelné.

3. Edukujte své klienty

Naučte něco ze své práce své klienty. Inspirujte je. Udělejte je více samostatnými a konkurenceschopnými.

Můžete dělat tajnůstkáře a veškeré know-how si syslit pro sebe. Anebo se otevřete světu a využijete možností, jak své myšlenky sdílet s ostatními.

Pokud je totiž budete sdílet a budete v tom dobří, je tu velká šance, že přežijí i vás samotné.

Několik příkladů, jak začít:

  • Jste skvělí marketingoví profíci? Udělejte školení nebo workshop.
  • Děláte pro klienta uživatelská testování webu? Naučte ho, jak je zvládne zorganizovat i bez vás.
  • Připravujete klientovi texty? Podělte se o tipy v e-booku.
  • Natáčejte videa.
  • Pište blog.
  • Nebo knihu.
  • A proč ne rovnou film?
  • … fantazii a ambicím se meze nekladou.

Vaše smrt, vaše zodpovědnost

Tak, a jsme na konci dnešního sluníčkového článku. Jsem si jistý, že vás představa vaší smrti naprosto rozradostnila. Překypujete pozitivní energií a máte úsměv od ucha k uchu.

No…

Cítíte se asi stejně jako já, když jsem odcházel ze schůzky se svým kanadským klientem. V pasážích jsem se ohlížel, jestli se za mnou neplíží a nechce mě v šeru některého zákoutí podříznout jako podsvinče.

Opravdu nechci umřít. I jenom krátká myšlenka na smrt mi nahání hrůzu. A tak mi nahnala hrůzu i otázka tohoto klienta.

Bylo to však jenom proto, že jsem za ní neviděl pravou podstatu věci.

Je diletantské si jako freelancer namlouvat:

„Je mi ukradené, co se stane, až budu mrtvý.“

Pro vás to může být OK.

Ale klientovi to jedno nebude.

Pokud totiž nebude mít možnost situaci řešit, jeho byznys skončí na hřbitově hned vedle vás.